SLOVINSKO 2006

Poslední půlden u moře

Ráno si přivstávám a vydávám se ještě na Strunjanské útesy. Máme je tu několik dní u nosu, a ještě jsem je vlastně, nepočítám-li včerejší plavbu lodí, neviděl. Za tu hodinku a půl, než se proberou holky, stíhám dojít až k zátoce Svatého Kříže. Je odtud moc hezký výhled. Asi ale jeden z mála, který útesy poskytují. Jejich horní hrana je vesměs zarostlá a buď zcela neschůdná nebo jen obtížně. Na náhorní plošině rozsáhlé olivové háje a sem tam mezi nimi nějaká usedlost. Ještě naposled nasávám přímořskou atmosféru a jdu balit. Zcela náhodou tu objevuji pár značek mezinárodní trasy E6 – místní značení je fakt šílený!

Balíme stan, platíme a naposledy scházíme k moři. Houfem koček, které tu krmí jedna potrhlá ženština. Ještě jednou tobogán, trampolína, mušličky. Sotva stíháme autobus v půl jedné (posléze zjišťuji, že mi šli hodinky o 10 minut pozdě – to jsme zase jednou měli kliku). Při nástupu do autobusu i při výstupu z něj způsobuji mírný (no, spíš větší) zmatek. Nějak nejsou místní autobusy stavěné na tak velké bágly, o tekoucím mléku v tašce nemluvě… J

Na nádraží v Koperu neočekávaně odmítají eura. Tolarů už máme na jízdenku málo. Prý je snad ještě otevřená blízká pošta… Naštěstí si vzpomínám na platební kartu, kterou jsme sebou brali pro případ nejvyšší nouze. OK.

Marně tu sháníme něco, kde bychom se mohli naobědvat. Kromě silně předražených a nijak lákavě vypadajících hamburgerů nikde nic. Poněkud napjatou situaci řeší jídelní vagón. I když domluva se servírkou, která nerozumí naší „Slovinštině“ a neumí Anglicky, je také dobrou groteskou. Ale skvělá vinná klobása je uspokojivý výsledek.

Čas před odjezdem ještě s Myšákem využíváme k obhlídce Škocjanské zátoky – přírodní rezervace, která se rozkládá hnedka vedle nádraží. Ale nic moc. Alespoň z tohohle pohledu. Takřka bez přístupu, obestavěná obchodními komplexy, hladina vypadá špinavě a nikde ani brko.

Cestou vlakem si opakujeme celou naší čtrnáctidenní cestu. Drápeme se serpentinou na Krški rob, v plné kráse vidíme Čičariji (kde nás chytá silná průtrž mračen), znovu projíždíme Prešnici, Divaču, Postojnu, Rakek.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku